Možná to znáte: sex skončil, světla jsou tlumená a zatímco jedna strana má chuť se hodinu objímat a rozebírat nesmrtelnost chrousta, ta druhá bojuje s neodolatelným nutkáním zavřít oči a okamžitě usnout (nebo jít vyloupit lednici).
Tento rozdíl v „posmrtném životě“ milostného aktu není jen mýtus z romantických komedií. Má své kořeny hluboko v naší biologii, chemii a evoluci. Pojďme se podívat na to, proč jsou ženy po sexu často ty „mazlivější“.
Koktejl lásky jménem Oxytocin
Hlavním viníkem (nebo hrdinou) je hormon oxytocin, kterému se přezdívá „hormon mazlení“ nebo „poutací hormon“.
-
U žen: Během orgasmu se oxytocin vyplavuje v masivním množství. U žen hraje klíčovou roli v budování citové vazby a důvěry. Způsobuje, že se žena cítí v bezpečí a touží po blízkosti.
-
U mužů: Muži oxytocin samozřejmě produkují také, ale jeho účinky jsou často potlačeny testosteronem. Navíc se u mužů po vyvrcholení uvolňuje vysoká dávka prolaktinu, který navozuje pocit únavy a potřebu spánku.
Evoluční strategie: Bezpečí vs. Úspora energie
Z pohledu evoluce má každé chování svůj důvod. Naši předci sice neřešili romantické večeře, ale řešili přežití.
-
Ženská perspektiva: Z historického hlediska bylo pro ženu početí spojeno s obrovským energetickým výdejem a rizikem. Mazlení po sexu sloužilo jako mechanismus k „připoutání“ partnera. Čím silnější citové pouto, tím větší šance, že muž zůstane, bude ji chránit a pomůže s výchovou případného potomka.
-
Mužská perspektiva: Mužská evoluční role byla často o „výkonu“. Po sexu nastává tzv. refrakterní fáze, kdy tělo vypne a regeneruje. Únava po aktu byla pro pravěkého lovce způsobem, jak tělo přinutit k odpočinku před dalším lovem nebo obranou území.
Komunikační propast
Pro mnoho žen je čas po sexu (tzv. pillow talk) ideální příležitostí k emocionální intimitě. Je to chvíle největší zranitelnosti a otevřenosti.
„Pro ženy je emocionální blízkost často cestou k lepšímu sexu, zatímco pro muže je sex často cestou k emocionální blízkosti.“
Zatímco žena chce skrze mazlení potvrdit, že vztah je pevný, muž se může cítit emocionálně „naplněn“ samotným aktem a fyzické uvolnění vnímá jako signál, že mise byla úspěšně splněna a je čas na regeneraci.
Sociální očekávání
Nesmíme zapomínat ani na výchovu. Od dětství jsou dívky často vedeny k větší expresivitě citů a fyzické něžnosti. Chlapci jsou naopak (stále ještě často) učeni, že projevování přílišné citlivosti není „mužné“. Tento vzorec se pak přirozeně přenáší i do ložnice.
