Umělé oplodnění již dávno nepatří mezi společenská tabu. Naopak roste počet párů, které nemohou otěhotnět přirozenou cestou a hledají pomoct v laboratořích reprodukčních klinik. Problém je v nedostatku kvalitních dárců spermatu. Drsným sítem kolikrát neprojdou ani muži, kteří jsou na první pohled zdraví. Spousta plodných jedinců navíc z finančních důvodů preferuje zahraniční centra. Například v Německu či Rakousku dostanou za odběr i více než pětinásobek toho, kolik jsou schopny vyplatit tuzemské instituty.

V průměru vyhoví dva z deseti

Základní požadavky jsou na první pohled přijatelné, lékaři přesto akceptují jednoho až dva zájemce z deseti přihlášených. Kromě věku od 18 do 40 let musí mít dárce minimálně středoškolské vzdělání. Klíčovou roli pak hraje zdravotní stav: samotnému darování spermií předchází pohovor s urologem, spermiogram a několik různých vyšetření na přítomnost infekčních nemocí. Nedílnou součástí je také posouzení genetické zátěže.

Pokud žadatel projde, uskuteční se odběr. Naštěstí pro muže je o poznání příjemnější než dárcovství vajíček, v rámci kterého musí ženy podstoupit stimulaci vaječníků formou injekcí.

Proč darovat v České republice a ne v zahraničí?

Vidina několikanásobně vyššího výdělku, které nabízí reprodukční kliniky v Německu a Rakousku, je lákavá, ale potenciální zájemce by měl promyslet právní důsledky. Zatímco v České republice je dárcovství spermatu anonymní, v obou sousedních zemích tomu tak není. Dárce by si měl uvědomit, že na jeho dveře může za 15 let zaklepat potomek.

A kolik si lze v praxi darováním spermatu „vydělat“? Dle české legislativy je darování bezplatné, nicméně kompenzace nákladů jsou momentálně zhruba dva tisíce korun. Odběr lze provést maximálně desetkrát, a tak si dárce může přijít až na dvacet tisíc korun.